Práve čítam knihu Moc prítomého okamžiku od Eckarta Tolleho a rozhodla som sa sem dať isté časti z tejto knihy, ktoré sa mi zdajú byť najpodstatnejšie.

Jakmile dosáhnete osvícení, přestante mít vztah sami k sobě. Jakmile se vzdáte tohoto vztahu, všechny vaše ostatní vztahy se naplní láskou. 

V trvalém energetickém poli vysoké frekvence nemuže přežít žádná iluze ani bolest - nemuže přežít nic než láska. 

Soustředená pozornost znamená přijetí reality.

Každa žena, pokud nežije plně vědomím životem, je ovlivněna kolektívným ženským emočním telem. Toto tělo tvoří všechna bolest zpusobena mužskou nadvládou, otroctvím, vykořisťovaním, násilím, porodními bolestmi, ztrátou detí atd.

Je-li vaše "osvícení" egoickou ilúzí, život vám připraví situace, v nichž se projeví vaše nevědomí - jako strach, hněv, deprese atd. 

Nevyzařuje-li z vás láska a radost, nejste-li plně soustředení v přítomném okamžiku a nejste-li otevření vuči všem bytostem, pak nejste osvícení. 

Když se oba partneři přetanou ztotožňovat se svojí myslí, se svými názory a se svým emočnými tělem, budou žít v blaženém partnerském vztahu.  

Nevzdávate-li se starých zpusobu myšlení, váš život bude plný bolesti, násili, zmatku a šílenství. 

Partnerské vztahy vám nabídnou spásu, jedině když si uvědomíte, že jsou tu proto, aby vás naučili vědomými, nikoli šťastnými. 

Dokud odmítáte fakta, dokud se před nimi snažíte utéci, dokud si jen přejete, aby se situace změnila, příležitost se neukáže a vy se nehnete z místa. 

Vztahy mezi mužmi a ženami odrážejí stav hluboké krize, ve které se lidstvo nachádzí. Jelikož se většina lidí stále víc ztotožnuje se svojí myslí, vztahy medzi lidmi nejsou zakořeneny v Bytí a stávají se zdrojem bolesti. 

Co je Boh? Život pod povrchem všech životných forem. Co je láska? Vnímaní věčného Života hluboko ve vás a ve všech bytostech. Veškerá láska je láskaou k Bohu. 

Jakmile příjmete to, co je, osvobodíte se z područí mysli. 

Přestat se ztotožňovat s myšlením znamená být tichým a nezaujatým pozorovatelem vlastních myšlenek a chování.

Abyste mohli opravdu milovat, musíte žít v přítomnosti a nesmíte se stotožňovat se svým myšlením ani se svým emočním telem. 

Každá závislost je zpusobena nevědomým odmítánim vyrovnat se s vlastní bolestí. Každá závislost začína a končí bolestí.

Oslobodíte se tím, že si uvědomíte, že už svobodní jste. Boha nájdete, jakmile si uvědomíte, že ho hledat nemusíte.

Takže smrt není naprosté zničení?

Je to konec vaší osobnosti, nikoli konec vaší skutočné přirodzenosti. Vaše přirodzenost se nikdy neztratí. Nic hodnotného, nic reálného se nikdy neztratí.

Jste tady, abyste pomohli naplnit božský smysl vesmíru.

Uvědomujete-li si neviditelné Bytí, milujete všechny životní formy jako výraz Života za všemi formami. Víte, že každá forma je odsoudzena k zániku a že na ničem příliš nezáleží. Překonali jste svět, říka Ježíš; dostali jste se na druhý břeh, říka Buddha.

Lidé si tuto dimenzi většinou vubec neuvědomují. Neuvědomujú si vnitřní prostor, neuvědomují si vnitřní ticho. Jsou nevyvážení. Jinými slovy, znají svět nebo si to alespon mysi, ale naznají Boha.

Když přestanete vnímat předměty v prostoru, automaticky přestanete vnímat předměty ve své mysli. Jinými slovy: Nemúžete myslet a zároveň si uvědomovat prostor.

Jelikož prostor je "nic", mužeme říci, že to, co tu není, je doležitejší než to, co tu je.

Prostor nelze chápat, neboť z ničeho nevystupuje. Ačkoli sám nemá žádnou existenci, umožňuje existovat všemu ostatnímu.

Láska není branou; láska je to, co branou přichádzí do tohto světa. Dokud jste uvězněni ve své hmotné formě, nemužete milovat. Vaším úkolem je najít bránu, kterou láska muže vstoupit.

Jste-li soustředeni v přítomném okamžiku, vaše mysl se zastaví automaticky. Proto jsem řekl, že přítomný okamžik je nejduležitejším aspektem každé brány do sféry neviditelného Bytí.

Nemužete být ve svém těle pokud nežijete v přítomném okamžiku.

Je-li vaše vědomí soustředěno dovnitř, uvědomí si svuj Zdroj a vrací se do sféry neviditelného Bytí.

Uvědomování si vnitřního těla ma další blahodárné účinky v hmotné sféře. Jedním z nich je zpomalení stárnutí hmotného těla.

Vědomí vnitřního těla je v)ědomí, které se rozpomína na svuj puvod a vrací se ke Zdroji.

Odpustit znamená nebránit se životu - dovolit životu, aby žil skrze vás.

Pozornost je klíčem k transformaci - a plná pozornost vede k přijetí.

Soustřeďte sa hlouběji do svého těla a budete si hlouběji uvědomovat přítomný okamžik.

Chcete-li su uvědomovat Bytí, musíte osvobodit své vědomí od své mysli.

Pod povrchem své vnější formy jste spojeni s něčím tak nesmírným, nepochopitelným a posvátným, že si to nelze ani představit, ani o tom mluvit.

Druhý příchod Krista znamená transformaci lidského vědomí, přechod z času do přítomnosti, přechod od myšlení k čistému vědomí, nikoli příchod nějakého muže nebo ženy.

Má-li lidstvo přežít, bude muset postoupit na vyšší úroveň.

Kolektivní mysl lidstva je nejšílenější a nejdestruktivnější entita, jaká kdy existovala na této planetě.

Pokud se od své mysli lidé neosvobodí, jejích mysl je zničí. Budou prožívat stále větší zmatek, konflikty, náslilí, zoufalství a šílenství.

Až se vědomí osvobodí od svého ztotožnění s tělesnou a duševní formou, stane se čistým či osvíceným vědomím, neboli vědomou přítomností.

Většina mořských tvorú nežije déle než pět minut po narození. Ani lidé nežijí příliš dlouho, a když umřou, je to jako by nikdy nebyli. Je to tragické a kruté? Pouze když vytvoříte  oddělenou totožnost pro každou životní  formu, když zapomenete, že vědomí je božská podstata, jež se projevuje v rúznych formách. To však nemôžete opravdu vědět, dokud si neuvědomíte své vlastní božství jako čisté vědomí.

Když si uvědomujete Bytí, Bytí si uvědomuje samo sebe. Když si Bytí uvědomuje samo sebe - je to vědomá přítomnost. Jelikož Bytí, vědomí a život jsou synonyma, lze říci, že vědomá přítomnost je život nebo vědomí, které si uvědomuje samo sebe. Nelpěte však na jednotlivých slovech, nesnažte sa tomu rozumět. K tomu, abyste si uvědomovali přítomnost, nemusíte ničemu rozumět.

Čím delší časový interval mezi vjemem a myšlenkou, tím jste hlubší a vědomnější.

Krása vzniká v tichosti vaší vědomé přítomnosti.

Nemyslíte, nevspomínáte, nepředvídáte. Nejste napjatí, nemáte strach, jste plně soustředění v přítomnosti. Jste přítomní celou svojou bytostí, každou buňkou ve svém těle. V tomto stavu téměř úplne zmizí vaše "já", vaše osobnost, která má minulost a budoucnost. A přesto neztrácíte nic cenného. Zôstáváte sami sebou. Ve skutečnosti jste sami sebou víc než kdy předtím. Nebo ješte lépe, jedině teď, v tomto okamžiku, jste opravdu sami sebou.

Vděčnost za přítomnost a plnost života v přítomném okamžiku je blahobyt.

Čekání je stav mysli. V podstatě to znamená, že chcete budoucnost a odmítáte přítomnost.

Stres je zpôsoben tím, že jste "tady", ale chcete být "tam", že ste v přítomnosti, ale chcete být v budoucnosti.

Nedovolte stachu, aby vstoupil do vaší mysli.

" Nacházím ve své činnosti lehkost a radost?" Jestliže ne, čas vám zastírá přítomný okamžik a život vám připadá jako boj.

Vědomí času je hluboce zakořeněno v lidské mysli. Ale to, co tu děláme, je součastí hluboké transformace, k níž dochádzí v kolektivním vědomí lidstva. Lidstvo se probouzi z iluze o  hmotě, formě a odloučenosti. Konec času. Snažíme se změnit zpôsoby myšlení, které ovládaly lidský život po dlouhé věky. Zpôsoby myšlení, které pôsobí neuvěřitelné utrpení. Neříkám tomu zlo. Je lepší nazývat to nevědomím nebo šílenstvím.

Hodně z toho, co lidé dělají a říkají, je motivováno strachem, ktoerý je samozřejme spojen s jejich odloučenosti od přítomého okamžiku. Jelikož v přítomném okamžiku nemáme žádné problémy, nemáme ani strach.

Vaše mysl podvědomně problémy miluje, protože vám poskytují jakousi totožnost. To je normální, a je to šílené.

Problémy jsou výtvorem mysli a ke své existenci potrebují čas. Nemohou existovat v přítomném okamžiku.

Opouštíte svět racionálních abstrakcí, svět času. Opouštíte sféru šílené mysli, která vám vysáva životnú energii, stejně jako znečišťuje a ničí Zemi. Probouzíte se do přítomosti z iluze času.

Vaše životní situace existuje v čase.

Váš život je teď.

Vaše životní situace je imaginární.

Váš život je reálný.

Možná věříte, že žijete v přítomném okamžiku, ale ve skutečnosti žijete v čase. Nemôžete být nešťastný a zároveň žít v přítomném okamžiku.

Dokud však nevyřešíte základní problém - tendenci vaší mysli ulpívat na minulosti a budoucnosti a odmítata přítomnost-, vaše problémy se budou opakovat.

zdroj: https://dotekticha.blogspot.com/2009/10/osviceni.html

Brzy začnete vnímat něco mnohem silnějšího než cokoli, co pozorujete: mlčenlivé, objektivní vědomí za myšlenkami vaší mysli.

Jste-li schopni pozorovat svou mysl, nejste v ni uvězněni.

"Čas je to, co nám brání vidět světlo. Na ceste k Bohu není větší překážka než čas."

Zbavte se iluze času. Čas a mysl jsou neoddělitelné. Odstraňte z mysli čas a okamžitě se zastaví - pokud jej nebudete chtít použít.

Potřeby ega jsou nekonečné. Ego sa cítí ohrožené a bezbranné, a proto žije v neustálém strachu a pořád něco potřebuje.

Smrt vás zbaví všeho, čím nejste. Tajemstvím života je"umřít, než umřete" - zjistit, že smrt neexistuje.

Veškerý strach je v podstatě strachem našeho ega ze smrti a neexistence.

Nezapomínejte, že emoce jsou reakcí vašeho těla na vaši mysel.

Přítomný okamžik môžete zvládnout, je však nemožné zvládnout něco, co neexistuje - nemôžete zvladnout buducnost.

Nevědomí toto tělo vytvárí; vědomí je transformuje v sebe.

Jste-li ovládání svým emočným tělem, chcete stále víc bolesti.

Přijměte přítomný okamžik - a pak jednejte. Přijímejte přítomný okamžik, jako byste si jej zvolili. Nebraňte se mu. Učiňte z ňej svého spojence, nikoli svého nepřítele. Tím změníte celý svôj život.

Chcete-li přestat pôsobit bolest sobě a druhým lidem, nechcete-li už přidávat k bolesti z minulosti, ignorujte čas; aspoň do té míry, aby vám to nebránilo v každodenním životě.

Bolest si zpôsobujete sami, dokud se nechate ovládat svou myslí.

Bolest je nevyhnutelna, dokud se ztotožňujete se svou myslí, dokud žijete ve stavu nevědomí.

Láska, radost a klid jsou hluboké stavy Bytí či spíš tři aspekty stavu vnitřní spojitosti s Bytím.

Tím, že přemýšlíte o situaci, která zpôsobila určitou emoci, dáváte této emoci energii, a ta pak energizuje vaše myšlení.

Naučte se ptát sami sebe:" Co se ve mně děje v tomto okamžiku?" Tato otázka vás provede správným směrem. Nesnažte se své emoce analyzovat, jen je pozorujte.

Pokud existuje zjevný rozdíl mezi vaším myšlením vašimi emocemi, myšlení je nepravdivé a emoce je pravdivá.

Proud myšlení môžete přerušit také tím, že soustředíte svou pozornost na přítomnost. Intenzivně si uvědomujte přítomný okamžik.

Když vstoupíte do bezmyšlenkovité sféry hlouběji, dosáhnete stavu čistého vědomí. V tomto stavu cítíte svou vlastní přítomnost tak intenzivně a tak radostně, že vám připadá poměrně nedôležité vaše myšlení, vaše pocity, vaše tělo a celý vňejší svět.

Když nasloucháte nějaké myšlence, jste si větomí nejen té myšlenky, ale také sami sebe jako jejího svědka. To je nová dimenze vědomí. Když nasloucháte myšlence, uvědomujete si v pozadí svou vědomou přítomnost - své hlubší já. Myšlenka pak ztrácí svou moc nad vámi a rychle odejde, protože jeste se přestali ztotožňovat se svou myslí.

Mysl je vynikající nástroj, pokud ji užíváme správně. Užíváme-li ji nesprávným zpôsobem, stává se velmi destruktivní. Ve skutečnosti svou mysl neužíváte špatně - obvykle ji totiž neužíváte vôbec. Vaše mysl užíva vás. A to je nemoc.

Myšlení sa stalo nemocí. Nemoc je projevem nerovnováhy.

Bytí môžete poznat jedině tehdy, když máte naprosto klidnou mysl a žijete plně a intenzivně v přítomném okamžiku...

Lidé, kteří nenašli své skutečné bohatství, jímž je radost z Bytí a hlouboký, neochvějný klid, jenž tuto radost doprovází, jsou žebráci, i když mají veliké materiální bohatství. Hledají radost, naplnění, uznání, jistotu nebo lásku ve vnějším světě, zatímco ve svém nitru mají poklad, který nejen obsahuje všechny tyto věci, ale je mnohem úžasnější než všechno, co nám svět môže nabídnout.